Vskutku magickou noc nám všem nabídla brněnská INSANIA předminulý pátek. Zhruba v době, kdy na čerstvě otevřené volební místnosti v první den voleb do Poslanecké sněmovny padla tma, se totiž začala odvíjet nit jejího plzeňského koncertu v rámci podzimní „SPAM Tour“, jenž měl v kontextu nadmíru povedeného posledního alba skupiny „Na počátku byl spam“ a tak nějak zvýšeného společenského napětí v souvislosti s výsledkem probíhajících voleb vskutku mimořádnou příchuť.

Jednak pochopitelně díky trans/mystické anarchii, jíž INSANIA proslula, a přesto se neváhala pochlubit vyřízením volebních průkazů, aby mohla i v Plzni pěkně demokraticky zahlasovat pro proevropské strany (tumáš, Mažňáku, kropáč!), a jednak také proto, že nová deska po právu aspiruje na nejvyšší mety výročních cen za letošek, takže její živé provedení slibovalo celou řadu úderných a skočných skladeb v přímém přenosu.

A poctivě naplněná Lampa tomu šla naproti, to je třeba také říct, takže třeba na rozdíl od koncertu k pětadvaceti létům skupiny před pěti roky na stejném místě se tentokráte místní, co se týče návštěvnosti, opravdu snažili.

Role předskokana se ujali LISTER, plzeňská elektrometalová formace, která moc nezpívá a v minulosti v ní působil třeba Ota G. Husák, původem z FERAT. Tahle trojice předvedla fajn předkrm, jenž dozajista působil dostatečně originálně (skladba „Blaine Mono“ je skutečný hit), a pokud měla snad někdy tak trošku zanudit právě kvůli absenci živého lidského hlasu, k nepoznání upravená verze známého hitu Zdeňka Rytíře „Pověste ho vejš“ to včas napravila.

Hlavní hrací čas byl nicméně vyhrazen INSANII, která v současnosti na klubových pódiích po právu slízává smetanu a někdy dokonce i máslo, není-li tedy momentálně vyprodané.

Třicet let a stále v kurzu

Ve vší té slávě okolo nové desky tak trochu zanikl fakt, že Poly a spol. letos slaví nejen v pořadí první dvoucifernou dlouhohrající nahrávku, ale také již šest úderných pětiletek, v nichž hrdě prznili (a przní) metal. Se skromností sobě vlastní to INSANIA nijak zásadně nepřipomíná (těm pozornějším jistě neunikla trojice římských desítek v červeném kroužku v pravém horním rohu obalu nové desky), ovšem s přihlédnutím ke kvalitám novinky to snad ani není potřeba. „Na počátku byl spam“ na tu nejdůstojnější oslavu opravdu stačí dočista samo.

Snad právě proto bylo album zastoupeno velmi početně (pokud mě paměť neklame, zazněly „Nebe a Nietzsche“, „Joe si nepohlídal záda“, „Ať kypí žluč“ „Mezi námi přeskočila jiskra“, „Co zní temně, musí ze mě“ a „Bohové jdou k lidem“) a výkon kapely v oněch okamžicích byl přímo povznášející. Obzvláště Poly v pozici nejvyššího kazatele s růžovou kytarou pak strhával nejvíce pozornosti, zejména samozřejmě tehdy, když zhusta přecházel v pravý rap a pokud to charakter té které skladby dovolil, rovněž k tomu stále vztyčoval pravici s trsátkem (samozřejmě ohnutou v lokti a v pravém úhlu od těla, nikoliv tak, jak teď možná mnohé z čtenářů napadlo).

Jinak zhruba sedmdesátiminutový set odsýpal jako hodinky a byť se toho mezi skladbami tradičně mnoho nenamluvilo, na náladě a maximalistické zábavě to neubíralo ani v nejmenším. Přes tradičnější a dnes už téměř povinné fláky (samozřejmě „Volný radikál“) jsme se pak dobrali až k závěrečnému přídavku („U. R. Dead“ a „Zimní varování“), jež ovšem nemohl překrýt zklamání z toho, že INSANIA už definitivně vyklízí pódium. Mnohohlavé publikum pak ještě chvíli zkoušelo kapelu přece jen zlomit, ale to už byla jen labutí píseň koncertu, který představil brněnské monstrum na prahu druhé třicítky a ve formě, v jaké snad ještě nebylo. Čekají nás, zdá se, ještě velké věci!

Foto: Gapa